*Oslovení*
Když něco chcete udělat, ale neumíte se k tomu dokopat...
Dlouho jsem tu nebyla. Nebyla jsem dlouho ani na jednom ze svých blogů. Né, že bych se na to vykašlala. Jen... Múza? Ne, tu jsem si zavřela do klece.
Tak co? Nevím... jen se mi nějak nechce. Ano, jsem líná. Ale když já tu nechci psát totální nesmysly. A tak, když nevím co psát, tak prostě nepíšu. Navíc... blog není jediná věc na kterou kašlu. :(
Jako vždy mám neurovnané myšlenky...
Možná jen... pro ty, kteří znají můj původní blog. Pracuji na jedné spoluautorce. A je o dost lepší než ta první co jsem předtím zveřejňovala. (Gomen Iharo, ale je to pravda.) Už máme něco přes deset tisíc slov.
Měla bych dopsat pár povídek... "Neplánovaná"; "Špatné letadlo" a další... Je toho tolik. *povzdechne si*
Proč chci vždycky zvládnout víc věcí, než můžu?
Proč si na sebe kladu příliš vysoké nároky, i když vím, že je nemám šanci splnit? Nevím... jako by to snad bylo dědičné. Můj otec to dělá taky. A taky ho štve když to, co si dá za cíl, nezvládá. Jsem si tak podobní... a přesto...
Dnes, dnes vám sem povídku asi nepřidám, ale dám sem něco co by vás mohlo také zaujmout.
Když něco chcete udělat, ale neumíte se k tomu dokopat...
Tak co? Nevím... jen se mi nějak nechce. Ano, jsem líná. Ale když já tu nechci psát totální nesmysly. A tak, když nevím co psát, tak prostě nepíšu. Navíc... blog není jediná věc na kterou kašlu. :(
Jako vždy mám neurovnané myšlenky...
Možná jen... pro ty, kteří znají můj původní blog. Pracuji na jedné spoluautorce. A je o dost lepší než ta první co jsem předtím zveřejňovala. (Gomen Iharo, ale je to pravda.) Už máme něco přes deset tisíc slov.
Měla bych dopsat pár povídek... "Neplánovaná"; "Špatné letadlo" a další... Je toho tolik. *povzdechne si*
Proč chci vždycky zvládnout víc věcí, než můžu?
Proč si na sebe kladu příliš vysoké nároky, i když vím, že je nemám šanci splnit? Nevím... jako by to snad bylo dědičné. Můj otec to dělá taky. A taky ho štve když to, co si dá za cíl, nezvládá. Jsem si tak podobní... a přesto...
Dnes, dnes vám sem povídku asi nepřidám, ale dám sem něco co by vás mohlo také zaujmout.
Co už mě život stihl naučit ANEB Moje rodina a moudra, která mě naučila.
Můj otec mě naučil... Ten mě toho naučil tolik, že by to stačilo na celý článek. Jsem mu velmi vděčná protože právě on mi vždy dokázal pomoci. VŽDY!
Díky mé matce jsem se také mnohé naučila. Hlavně to, čeho se chci v budoucnosti vyvarovat.
Můj nejmladší bratr mě učí, že to jací jsme nezávisí jen na nás, ale i na našem okolí.
Díky mé matce jsem se také mnohé naučila. Hlavně to, čeho se chci v budoucnosti vyvarovat.
Můj nejmladší bratr mě učí, že to jací jsme nezávisí jen na nás, ale i na našem okolí.
Můj prostřední bratr mě učí, že lidé se chovají jako psi - "To jak nás vychovávají na nás zanechává značné stopy" a "Náš pán je naším vzorem".
Můj nejstarší bratr mě učí, že je dobré přemýšlet, ale nesmíme se zamyslet příliš, neboť nám pak něco uteče a my budeme zklamaní.
Poznámka od Neko: Bohužel ze zamyšlení vás někdo musí probudit a já nikoho, kdo by mě budil nemám :(
Moje nevlastní sestra mě naučila, že lidi se mění, ale né vždy k lepšímu.
Můj nevlastní otec mě naučil, že i pevné nervy můžou prasknout.
Díky nevlastní matce jsem pochopila skutečný význam tak známé věty - "Nesuď knihu podle obalu".
Můj nejstarší bratr mě učí, že je dobré přemýšlet, ale nesmíme se zamyslet příliš, neboť nám pak něco uteče a my budeme zklamaní.
Poznámka od Neko: Bohužel ze zamyšlení vás někdo musí probudit a já nikoho, kdo by mě budil nemám :(
Moje nevlastní sestra mě naučila, že lidi se mění, ale né vždy k lepšímu.
Můj nevlastní otec mě naučil, že i pevné nervy můžou prasknout.
Díky nevlastní matce jsem pochopila skutečný význam tak známé věty - "Nesuď knihu podle obalu".
Můj strýc Vlastík mi dokázal (a stále dokazuje), že skutečně dobří lidé ještě stále existují.
Můj strýc Karel mě naučil, že upřímnost bolí a lidé vás za ni budou celý život nenávidět, ale jednou vám poděkují, že jste byli ti, co se nebáli říct jim pravdu do očí.
Můj strýc Jan mě naučil, že problémům se nedá utéci.
Můj strýc Karel mě naučil, že upřímnost bolí a lidé vás za ni budou celý život nenávidět, ale jednou vám poděkují, že jste byli ti, co se nebáli říct jim pravdu do očí.
Můj strýc Jan mě naučil, že problémům se nedá utéci.
Moje teta Eva mě naučila, že i z vašich nejlepších přátel se můžou stát vaši nepřátelé.
Díky mojí tetě Magdě jsem dokonale pochopila význam věty - "Mluviti stříbro, mlčeti zlato".
Díky mé sestřenici Iharo jsem pochopila, že i mlčení je krásné, když je s kým ho sdílet.
Díky mojí tetě Magdě jsem dokonale pochopila význam věty - "Mluviti stříbro, mlčeti zlato".
Díky mé sestřenici Iharo jsem pochopila, že i mlčení je krásné, když je s kým ho sdílet.
Díky mé sestřenici Veronice jsem pochopila, že je zbytečné snažit se kvůli někomu, kdo o to nestojí.
Díky bratranci Tomášovi jsem přišla na to, že život si z nás dělá blázny, abychom se nenudili.
Díky nevlastní sestřenici Heleně jsem pochopila, že pohádky v realitě fungují obráceně - zlí lidé jsou silní a ti hodní slabí.
Díky nevlastnímu bratranci Zdeňkovi jsem dokonale pochopila význam věty - "Blázni mají v životě štěstí".
To bychom měli rodinu, ale je tu ještě pár lidí a věcí, kterým za mnohé vděčím...
Díky kamarádce Majce jsem se naučila, že i ti nejrozdílnější lidé mají něco společného.
Díky bývalému příteli Honzovi jsem pochopila, jak moc jsem byla slepá... zaslepená předsudky. Otevřel mi oči.
Díky Silvě jsem zjistila, že když se budu bát, litovat a plakat - jen na sebe přivolám další věci, které se mi budou zdát ještě horší.
Díky Josefíně jsem si uvědomila, že přátelé si na sebe udělají čas kdykoliv a žádné ALE neexistuje!
Díky internetovým hrám jsem se naučila, že nejlépe se dá vypovídat lidem, které jen tak náhodně potkáte a už podruhé nikdy neuvidíte. Pokud vůbec někdy...
Um... je toho vlastně mnohem více, ale to bych se u každého mohla sáhodlouze rozepsat. Tohle je jen shrnutí...
To bychom měli rodinu, ale je tu ještě pár lidí a věcí, kterým za mnohé vděčím...
Díky kamarádce Majce jsem se naučila, že i ti nejrozdílnější lidé mají něco společného.
Díky bývalému příteli Honzovi jsem pochopila, jak moc jsem byla slepá... zaslepená předsudky. Otevřel mi oči.
Díky Silvě jsem zjistila, že když se budu bát, litovat a plakat - jen na sebe přivolám další věci, které se mi budou zdát ještě horší.
Díky Josefíně jsem si uvědomila, že přátelé si na sebe udělají čas kdykoliv a žádné ALE neexistuje!
Díky internetovým hrám jsem se naučila, že nejlépe se dá vypovídat lidem, které jen tak náhodně potkáte a už podruhé nikdy neuvidíte. Pokud vůbec někdy...
Um... je toho vlastně mnohem více, ale to bych se u každého mohla sáhodlouze rozepsat. Tohle je jen shrnutí...
